Bob Dylan 1976

Dark Eyes

alias

Kam to koukáš?

Na počátku byl klik (čti click). A hned nato se vynořila otázka: PROČ další dylanovská stránka? Hmm....

A proč ne, aha? Když už je tu tolik místa...   To bylo na počátku...   ALE CO DÁL?


Cimrman zámořský

Svého Cimrmana má také Amerika. Není to sice Jára a občanským jménem se jmenuje Robert Zimmerman, ale celý svět ho zná pod uměleckým pseudonymem BOB DYLAN. Již po osmnácté byli v termínu blízkém jeho narozeninám (24. květen) nadšeným organizátorem Tomášem Lavickým svoláni příznivci tohoto velkého hudebníka a literáta, nositele Nobelovy ceny, aby si o něm povídali a poslouchali jeho písně v cover verzích řady našich muzikantů. Letošní DYLAN DAYS, připomínající umělcovy 78. narozeniny, se konaly v sobotu 8. června v klubu Kaštan a měly dvě části. Nejprve v prostorách Pop musea vystoupili tři hudební odborníci, z nichž nejprve publicista a překladatel Zdeněk Pecka pohovořil na téma Svět Boba Dylana v Tulse, Oklahoma. Po něm muzikolog a publicista Aleš Opekar provedl rozbor různých verzí dvou Dylanových písní v podání českých i zahraničních hudebníků, to vše doplněno ukázkami zvukovými i obrazovými. Závěr přednáškové části festivalu patřil Jiřímu Černému, který se rozhovořil o tématech nadhozených spoluorganizátorem programu Janem Sobotkou a uvedených sloganem Půl století s Dylanem. Tím tématem úvodním byl proces postupného seznamování domácí posluchačské veřejnosti s Dylanem a jeho tvorbou, k čemuž významně přispělo výběrové LP sestavené na objednávku Supraphonu právě Jiřím Černým a vydané v druhé polovině 60. let. Ten také zavzpomínal na svá (ne)setkání s Dylanem, k nimž několikrát chyběl opravdu jen krůček. Mluvilo se i o českých interpretech Dylanových písní, mezi nimiž byl samozřejmě nepřehlédnutelným fenoménem Petr Kalandra.

Koncertní část navázala v sále v prvním patře klubu vystoupením kapely Původní Bureš, která zahrála jak písně z  repertoáru Boba Dylana, tak své vlastní, jeho tvorbou ovlivněné. Následoval sólový Jan Sobotka doprovázející se tentokrát nikoli na svoji oblíbenou mandolínu, ale na rezofonickou kytaru. Jeho hudební projev je tomu Dylanovu svým způsobem hodně blízký. Kvarteto The Tired Horses se třemi kytarami a bicími nabídlo několik dylanovek s vlastními českými texty, z nichž některé mají určitě humornější vyznění než originál. Pak vstoupil na pódium muž, na nějž se publikum hodně těšilo, a jehož přezdívka Frankie Dlowhan odpovídá jeho vysoké postavě. Vystupuje jako The Boband, ať už sólově jen s doprovodem vlastní kytary a foukací harmoniky jako zde, nebo s výbornou kapelou, jako nedávno v Balbínce. Jeho znalost Dylanova repertoáru je bezbřehá, hudební podání výborné, angličtina procvičená dlouhým pobytem v cizině perfektní a energie i nadšení vkládané do koncertu úžasné. Následovala dvojice, jejíž složení bylo pro mnohé překvapením. Fenomenální rockový kytarista a zpěvák Petr „Bubák“ Bublák spolu s vynikajícím jazzovým klavíristou Zdeňkem Zdeňkem představili úžasné zpracování několika Dylanových písní, kdy Petrův sugestivní, ale zároveň velmi uměřený pěvecký projev doprovázeli špičkovou instrumentální hrou. Doufám, že jejich spolupráce na toto téma bude pokračovat. Závěrečnou kapelou byla The Group, vzniklá z muzikantské party okolo hudebního publicisty Ondřeje Bezra, disponující kytarami, bicími a především výborným zpěvákem Radimem Boháčkem.

Na závěr bych rád poděkoval neúnavnému organizátorovi Tomáši Lavickému i všem účinkujícím za tento krásný zážitek a doufám, že se za rok sejdeme znovu, abychom si připomněli 79. narozeniny našeho oblíbence.

Ivan Kott